Příroda, ve které žijeme aneb Přírodní zajímavosti Středočeského kraje je název a zaměření 9. ročníku krajské soutěže, kterou pořádá NSEV Kladno – Čabárna. Soutěž je určena pro týmy žáků základních a středních škol ve 4 věkových kategoriích.
Poprvé se do této soutěže zapojili i žáci naší školy – průkopníky se stala šestice páťáků (z 5. A) – Adéla Žánová, Ema Medková, Majda Kuklová, Dan Háša, Kuba Šnajdr a Vincent Brabec.
Již na konci září je čekala 1. část soutěže – online poznávačka. Bylo to takové zahřívací kolo – soutěžící sice byli limitováni časem, ale mohli si pomáhat encyklopediemi a hledáním informací na internetu. Náš tým získal plný počet bodů, ale některé další týmy měly problémy s pečlivým čtením otázek a zbytečně ztratily první body.
Druhé kolo bylo tvořivé. Během čtrnácti dnů měli soutěžící za úkol vymyslet a vyrobit s využitím přírodnin drobný upomínkový předmět, který se vztahuje k nějaké přírodní zajímavosti Středočeského kraje. Náš tým se rozhodl vyrobit dřevěné klíčenky s obrázkem pavouka stepníka rudého, kterého můžeme považovat za jeden ze symbolů přírodní rezervace Zvolská Homole.
Při třetím úkolu se soutěžící vrátili k počítačům, kde je čekal znalostní test. I ten naši páťáci skvěle zvládli a mohli se těšit na kolo čtvrté. To ale netušili, jaká je čeká náročná práce.
Opět měli čtrnáct dní na to, aby si vybrali nějaké, dosud nechráněné území v okolí a zpracovali žádost na pověřený obecní úřad k jeho vyhlášení jako významný krajinný prvek. Po krátké diskusi bylo vybráno údolí Zvolského potoka a Chalupecké strouhy. V pátek odpoledne se celý tým vydal na průzkum a vymezení území. Bylo potřeba zjistit, co zde žije a roste, najít důvody, proč toto území chránit a navrhnout body následné péče. Bylo výhodou, že žáci se svou třídou toto území opakovaně navštěvovali už v minulosti v různých ročních obdobích a mohli tak díky svým zkušenostem přicházet s dobrými nápady.
Jako důvody ochrany území uvedli to, že se zde rozmnožuje řada chráněných obojživelníků – mlok skvrnitý, skokan štíhlý či ropucha obecná, že část dna údolí pokrývá lužní les s pestrým složením stromů i květin jarního aspektu, že potoky přirozeně meandrují a po deštích mění své koryto a že na části strání se nachází suťová habřina, poměrně cenný ekosystém s bohatou faunou.
Mezi body plánu péče např. zařadili snahu o obnovu jezírka na soutoku Zvolského potoka a Chalupecké strouhy, budování drobných hrázek na Chalupecké strouze, které by vytvořily malé tůňky, jež by pomohly larvám mloků i v suchých obdobích, kdy množství vody v potoce klesá, obnovu lávek přes potok, dosazení vhodných stromů na dno údolí v místech po nedávné těžbě – např. olší, jilmů, dubů letních, likvidaci náletů invazivních akátů a dubů červených či neodstraňování padlých stromů a větví, protože mohou sloužit jako úkryt či potrava pro hmyz či dodávat energii nové populaci stromů.
Zpracování této žádosti v podobě lapbookové prezentace zabralo docela dost času – její součástí byly i fotografie, mapka území, kresby cenných živočichů či nalepené listy zde rostoucích stromů. Kromě toho ale musel tým ještě zpracovat plakát, ve kterém měl přesvědčit občany, aby návrh na vyhlášení ochrany tohoto území podpořili. Vše se na konec podařilo dokončit a odeslat v podobě fotografické dokumentace.
Pak již nezbylo než čekat na verdikt poroty. Do finále mohlo totiž postoupit pouze 5 nejlepších týmů. Po několika dnech přišla pozitivní zpráva „V pondělí 8. 12. 2025 se na váš tým těšíme ve finále u nás v ekocentru Čabárna.“.
Rychle jsme začali zajišťovat dopravu na místo. Dvě maminky nám vytrhly trn z paty – do jednoho auta nabraly dívčí část týmu spolu s p. uč. Vrtiškou, v druhém se vezli kluci. Je jen škoda, že Dan těsně před odjezdem onemocněl, a tak se muselo finále odehrát bez něj.
A nebylo to jednoduché. Všechny dosavadní body byly smazány a o konečném pořadí rozhodovala obhajoba projektu ze 4. kola, dvě poznávačky – jedna v terénu a jedna v místnosti a také znalostní test. Opět se všechny otázky týkaly přírody Středočeského kraje. Minuty, které následovaly byly plné napětí a nervozity. Jak dopadne tříměsíční úsilí? Už postup do finále je velkým úspěchem – dalším 15 týmům se to nepovedlo – ale když už jsme tady …?
Náš tým se své umístění dozvěděl jako úplně poslední, a protože se vyhlašovalo od 5. místa, je jasné, jak dopadl. Na druhém místě skončili loňští vítězové z Jílového u Prahy, náš tým na prvním místě prý dosáhl rekordu – poprvé v historii se stalo, že vítěz neztratil ani bod. Naši páťáci byli opravdu neskuteční a zaslouží si velkou gratulaci.
A aby toho nebylo dost, byl ještě vyhlašován nejlepší projekt ze 4. kola a tuto cenu si také odvezl náš tým v podobě skládačky ptačího krmítka. I v tomto úkolu dosáhl plného počtu bodů.
Po následné prohlídce ekocentra a focení nás ještě čekala prohlídka záchranné stanice AVES, která leží v těsné blízkosti ekocentra a zaměřuje se hlavně na handicapované ptáky, ale kromě toho je zde farma ovcí, koz, prasat a králíků, navíc zde mají jelena, vydru, kriticky ohroženou kočku divokou, kuny a invazivního psíka mývalovitého. Z ptáků nás nejvíce zaujala labuť zpěvná, zrzohlávka rudozobá, kachnička mandarínská, ale hlavně sovice sněžné, krkavec, který nás krásně a opakovaně zdravil lidským hlasem „AHOJ“, dále výři, kavky, sýčkové či kulíšek. A protože již od první třídy mají páťáci plyšového kulíška jako třídního maskota, bylo to příjemné setkání. Samozřejmě, že plyšák absolvoval celé finále s nimi.
Cestou domů následovala ještě zastávka na slavnostní pozdní oběd na Zbraslavi. A ten byl taky fajn.
Honza Vrtiška
Celý tým oslavil svůj úspěch také druhý den ve škole spolu s celou svou třídou, dortem a také oceněním do školního rozhlasu 👏👏👏
