Při probírání tématu RYBY jsme zjistili, že ryby sice žijí ve vodě, ale není voda, jako voda. Rozeznáváme sladké, slané (navíc různě slané) a brakické vody. Sladké vody dělíme na stojaté a tekoucí a ty zase podle kvality na tzv. rybí pásma. O tom jsem již psal v některém dřívějším příspěvku.
Vyvstaly ale před námi nové otázky:
- Co se stane s mořskou rybou, pokud ji umístíme do sladké vody?
- Co se stane se sladkovodní rybou, pokud ji umístíme do vody slané?
- A jak to řeší ryby, které se do dovedou stěhovat (např. losos, který je mořskou rybou a za rozmnožováním se stěhuje do řek a úhoř, který to má zase obráceně)?
Pátrali jsme v různých textech. Vše souvisí se snahou vyrovnávat koncentrace solí mezi vnějším a vnitřním prostředím.
Voda má tendenci proudit z prostředí s nižší koncentrací solí do prostředí s vyšší koncentrací solí. Tomuto jevu říkáme osmóza.
Tělo mořské ryby obsahuje více solí než sladká voda a voda by tedy do jejích buněk pronikala, což by mohlo skončit jejich prasknutím.
Tělo sladkovodní ryby obsahuje menší množství solí, než okolní slaná voda a tak, by ryba vodu ztrácela, byla by dehydrovaná a její buňky by se hroutily.
A právě na tuto skutečnost jsme si připravili demonstrační pokus. Na filtrační papír v miskách jsme umístili kousky mrkve, ve kterých jsme uprostřed vyřízli otvor. Do dvou mrkví jsme nasypali sůl, další dvě byly kontrolním vzorkem, nesypali jsme do nich nic.
Poměrně rychle jsme mohli pozorovat, že sůl vytahuje vodu z mrkví a ty scvrkávají, zatímco pod nimi se objevuje slaná loužička. Trochu se scvrkávaly i kontrolní mrkve, ale žádná vodní loužička pod nimi nevznikala – pouze na ně působil okolní vzduch.
Honza Vrtiška
